Legrační básničky

Ty jsi andílek můj,
chci tě stůj co stůj,
hledět do tvých krásných očí,
už teď se mi z toho hlava točí
a hladit tvé krásné vlásky
a časem si s Tebou užívat plno lásky !!!!

Kamarád měl kozatku,
strkal jí ho do zadku.
A vy jednu přednost máte,
že se jí moc podobáte.
Vskutku? Jste-li to, och, vy,
strčím vám ho do pochvy.

Ty žižkovská věži,
do vysoka čouhej,
aby milá věděla,
že ho já mám dlouhej

Ten náš dědek, to je éro.
Pořád by mu stálo péro.
A za malou chviličku.
Půjde klátit babičku.

Bárt z koně seskočí,
do křoví se vymočí,
z křoví kočí vyskočí,
má pochcaný obočí.

Když jsem šel okolo vrat,
viděl jsem tam milou srát,
řekl jsem brý jitro,
hovno jí vylítlo,
lidičky to vám byl smrad.

Sere kočka, sere pes
už nám smrdí celá ves.

V krčmě Santa Puélo
bejvávalo veselo.
Smradu a čoudu
v tanečním proudu
třese tělo o tělo.
O půlnoci buch, buch, buch.
Do světnice jako duch
vstoupil toreádor
na hlavě měl nádor,
ale v kapse ani flok.
Poručil si pečínku,
mrk okem na slečinku,
vášnivá loty
černá jak boty
ta mu padla do noty.
Když to viděl její hoch,
rozzuřil se jako hroch,
vytáhl dýku,
zařval ty býku,
rosekám tě na tvaroh.
Když sklenice zachrastí,
zvedají se ochlasti,
a už se to mydlí
tou dubovou židlí,
až si dršky rozmastí.
A z tý milý hospody
zbyl jen hadr na schody,
klíč od špajzu
visel na hajzlu
to vám bylo ostudy.

Kdo chce znát, jak kytky voní,
ten se musí předklonit.
Kdo se jaru nepokloní,
bude z něho škarohlíd.

Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ,
pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.

Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.

Včera z rána u parku
vyloupil jsem eBanku.
Teď se se mnou točí svět
půjdu sedět na šest let.

My jsme žáci 7.B,
jedeme však na sever.
V podobu, výbuchu,
škola letí do vzduchu.
Učitelka omdlela,
na skejbortu odjela.
Nestihla zatáčku,
rozbila si klapačku.

Placatá čepice,
špičatá brada,
na rohu ulice
zhrbená záda.

Kdo to tam klečí,
kdo to tam zvrací?
To soudruh Lenin
se ze schůze vrací ...

Děděček

Krájel děda mrkvičku,
krájel ji však špatně,
teď má nožík v očíčku,
vidí už jen matně.

Těžko mu to někdo spraví,
zelenina - ZÁKLAD ZDRAVÍ!

Mámo, táto, průser tu je,
záchod zase nesplachuje.
Jakpak já si poradím,
kam se asi vykadím?

... Mámo, táto, už to mám!
Už vím, jak to udělám.
Na židli si vylezu,
vykadím se do dřezu.

S lejnem v dřezu nelze žít,
musí se ňák rozložit,
vždyť jsem chemik, žádnej vůl,
zkusím na to nejdřív sůl.

Nejde mi to, mámo, táto
- je tam pořád stejné bláto.
Musím zkusit látku jinou,
poleju to kyselinou!

Už to mizí jako mraky,
hovno je pryč! A dřez taky

Seru,seru do mísy,
Hovno s chcánkama se mísí.
Vznikla z toho nová hmota,
uklízí to celá rota.

Jede chlapec po zábradlí,
nevšiml si hřebíku,
chybí mu kus pytlíku.

Naše ves to je díra,
tvrdý chlast a drogy.
V co je tady vlastně víra?
každý je tu grogy.
Borec se přehulil trávy,
je tu zakopaný pes.
O mladejch kecaj starý báby,
Co taky čekat je to ves!
Starosta je chytrej jak svět,
bolí mě psát pravdu do těchto holejch vět.

Moje milostná dobrodružství se sestrami Williamsovými

Miloval jsem Serenu,
ona na mě sere,
nu,
teď miluju Venuši,
líbáme se na uši.

Atrakce

V elektrárně Fukušima
mají novou atrakci,
nespoutanou velkou sílu -
řetězovou reakci...

Pod čím, pod čím....
pod čím leží otčím?
Leží pod mou Fabií,
nepozornost zabíjí.