Stáří a mládí

Stáří je smutné, ale je to jediný způsob, jak se dožít vysokého věku.

Ve stáří není lepší útěchy než to, že jsme celou sílu svého mládí vtělili do díla, které nestárne s námi.

Stáří se dovede lépe vyhýbat neštěstím, ale mládí je dovede lépe snášet.

Jaro nepřináší podzimní ovoce a nehřeje jako srpnové slunce.

Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.

Starci všemu věří. Muži o všem pochybují. Mladí všechno vidí.

Jen málo lidí neprozrazuje již prvními příznaky pokročilejšího věku, kterým směrem se nachýlí jejich tělo i duch.

Přesvědčení, které o sobě mládež má: že by všechno na světě zařídila a vyřídila lépe, než to neprobudilé lidstvo provádělo před ní, nebývá snad jen ješitně sebepřecenivé, nýbrž také - a ještě více - krásné a povzbudivé.

I když svět jde kupředu, mládí musí stále začínat od začátku.

Stáří není přílišným neštěstím, uvážíme-li i tu druhou možnost.

S přibývajícím věkem ubývá soudnosti a geniality.

Mládí je hodnota, která se vytrácí každým dnem.

Mladí nevědí, co chtějí, ale nesnesou, aby je vybízeli k něčemu jinému.

Mládí je stálé omámení, je to horečka rozumu.

Večer života přináší sebou i svoji lampu.

Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti, jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.

Udržuj si krk v teple, nepřecpávej si střevo, drž se dál od Mařenky a budeš šedivět pomalu.

Tragédie pokročilých let není v tom, že stárneme, ale v tom, že zůstáváme mladí.

Jak někdo může brát mládí vážně, když mu chybí zralost.

Stáří přináší ztroskotání.