Stáří a mládí

Mladý může být každý. Dlouho ale trvá, než se do toho vpravíme.

Již od mládí je třeba mít před očima stáří.

Na mnoha pomnících by mělo stát: zemřel ve třiceti, pohřben v šedesáti letech.

Ta stařenka, která táhne na provaze kozu, je potřebnější a cennější než sedmero divů světa; kdo myslí a cítí, že ona je k nepotřebě, ten je vrah.

Stáří samo je nemoc.

Mládí je hned hotovo se slovem, jež je nebezpečné jako ostří nože.

Muži zrají, ženy jenom stárnou.

Nikdo nemiluje život tak jako starý člověk.

Stařec je, kdo je o deset let starší než ty.

V mládí každý věří, že svět začal teprve jím, že je tu vlastně všechno jen kvůli němu.

Dětství je zadarmo, k senilitě se musíme tvrdě dopracovat.

Mládí je nejen v letech, nýbrž i v myšlence.

I žena stárne, nikdy však není stará.

Stárnoucí žena má jen jednu útěchu: stáří ostatních žen.

Kdo je ve stáří moudrý, musel být v mládí přinejmenším chytrý.

Stárneme tak rychle, že v noci, když je ticho, slyšíme, jak nám kornatějí tepny.

K topení je nejlepší staré dřevo, k pití staré víno, k důvěrným sdělením staří přátelé a ke čtení staří autoři.

Dříve jsem míval málo úcty k dospělým. Byl to omyl, člověk nikdy nestárne.

Mladí nemohou naslouchat dospělým. Na to je jejich hudba příliš hlučná.

Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.