Co dělá klaun, když se nesměje?

Blízko ani daleko je cesta a ta dívka je někde na ní, ani na začátku, ani na konci, na cestě nekonečné a dlouhé, na cestě s poutí. Z pohledu normálních lidí je na cestě zábavy. Jenže i ze zábavné zábavy může být nezábavná rutina. Ale né tak nezábavná, jako většina ostatních každodenních rutin. Protože na každé návsi a náměstíčku je příběh úplně jiný a pokaždý i když má příběh stejný název se mění děj. Nikdo neví, co se může stát dál. Co asi dělají klauni, když se nesmějí? Kolik z Vás to ví, kolik z Vás to ví, co se skrývá za pozlátkem pouti, kolik z nich to zná a však ne z vyprávění. Kdo tomu je alespoň na kousek blízko? Možná znáte jednu, dvě poutě. Snad. Viděli jste už někdy točit se kolotoč na prázdno, pokud ano, nikde to neříkejte, nebudou Vám věřit, nebudou. Stejně jako atrakce postavené hluboko v lese, jen tak sami pro sebe, netočící se, nezmiňujte se i když je to kouzelné. Ta krásná dívka je ve starých a zvlášňých poutech zákonů, které se dodržují a nikdo neví proč. Ale přestat je dodržovat by znamenalo kolaps a zhroucení pradávného systému, který je pro ostatní lidi skryt, jde mimo ně a nemusí je to bolet. Ale co má dělat člověk, když se do té dívky.., když se mu líbí??? Ne ji odvést, jít s ní.. Jen čistě teoreticky. I když je jen kousek od její cesty a daleko od chrapounů, má šanci? Těžko, když je hlídána ze všech stran nejen pradávnými zákony, má vybráno, i když o tom sama neví.. pokračování, snad čas sám, nechá zapomenout, nechá - díky těm starým zákonům. Dejte vědět, až jí potkáte a uvidíte. Snad ještě miluje lidi a rozdává radost.