NOVINKA: Citáty pro každý den do Vašeho Facebooku, Twitteru a Google Plus! Lajkujte!!
Stříbrné přívěsky
Pitevna.cz  »  Povídky  »  Lepší než skutečnost
Eshop se stříbrnými přívěsky!
Ručně vyřezávané betlémy
Dřevěné zbraně
2D tašky Nell
Antikvariát - knihy pro všechny!
Cactus



Povídka:

Lepší než skutečnost

Nedávno jsem se zúčastnil "školní exkurze" do jižních Čech. Jelikož první den skončil pokuřováním vodní dýmky pod zámkem a večerní pařbou, ze které si toho z jasných důvodů moc nepamatuju a druhý den měl dopadnout podobně, nemyslel jsem si že zažiju něco takového. Druhý den po těžkém probuzení a počátečních snahách utišit tupou bolest hlavy a udržet obsah žaludku uvnitř jsem si jako každé ráno šel odskočit na toaletu. Otevírám dveře od pokoje, podívám se doleva i doprava přes chodbu. Nejspíš je ještě dost brzo, všude je ticho a světla taky moc není. Vzpomínám, kdeže včera byl ten záchod a po krátkém zaváhání se vydávám doleva. Míjím dveře od baru a jako pokaždé si sám sobě slibuju, že už se chlastu nikdy víc nedotknu, i když vím, že to stejně nesplním. Toaleta je až na úplném konci chodby. Dveře jsou zavřeny, ale příliš nedoléhají takže je vidět úzký paprsek pronikajícího světla. Chytnu kliku, stlačím ji dolů a opřu se o dveře. Ty se otevřou a já vidím...

Probudila mě studená sprcha od profesora. "Tys zase včera přebral, co? No vlastně... ani si moc nepamatuju..." Protřel jsem si oči a podíval se na místo které si naposledy vybavuju před touhle událostí. Byl tam takový starý ocelový radiátor. "Nějak se mi zatočila hlava." Cítil jsem se strašně dezorientovaný a jediné co jsem slyšel bylo to, že se po včerejšku nemůžu divit. Odešel jsem zpět na pokoj kde už kámoši byli probuzení a podle hluku asi v lepším stavu než já. "Mimochodem, máte patnáct minut na sbalení věcí." To byl profesor. To se ani nestačím vysrat... Takhle to dopadá když s vámi na vejlet jede gestapák... Tohle všechno byly hlášky ozývající se z celé chodby. Uklidím pokoj a sbalím si věci, cítím se o poznání líp. Prohodíme pár fórů a odkráčíme k autobusu. Najdu svoje místo. Sednu si a přemýšlím nad tím, kde se zase nejlíp zašijeme a nebudem muset poslouchat ty řeči o slušným chování a podobně. Autobus se rozjíždí, stejně jako včera sleduju okolní jihočeskou krajinu.

Obloha je zatažená, ve vzduchu visí vlhkost a poryvy větru mi nahánějí husí kůži. Mohli by zavřít to okýnko. Jedem kolem Vltavy, dívám se na vodní hladinu a na břeh. Blížíme se k nějakému továrnímu komplexu. "Papírny Větřní!" Ozvalo se ze předu autobusu. To profesor zase budí třídu po asi půlhodinové cestě. Další nudná přednáška, pomyslel jsem si a opět se ponořil do stavu prázdna. "Že já blbec si nevzal nějakou bundu", pronáším po vystoupení z autobusu a na mou hlavu se snáší pár ironických poznámek a vtipů od zbytku třídy, kteří tímto vybaveni byli. Byla skutečně zima. Jako na potvoru, profesor odchází někam na vrátnici továrny. To je hajzl, takhle mě tu nechává mrznout, jestli z toho něco chytnu tak... tak asi nic. Můžu si přece za to sám. No konečně dostáváme povel pro vstup, přišel sem nějakej postarší chlápek, nejspíš z vedení, kterej nás má provést po továrně. Bohužel, jeho vědomosti o dřevě, celuóze a výrobě papíru nebyly zrovna malé a já asi další půl hodiny během jeho přednášky mrznul na prostranství mezi halami. Kámoš mi poradil, že se mám zabavit pohledem na nějakou věc, která mě možná co nejvíc zaujme, a tak po prohlížení potrubí, polorozpadlé haly a transformátorů, které monotónně bzučely jsem jako obyčejně skončil u očumování mých spolužaček. No co, stejně u nich nemám šanci... Spása! Konečně se hneme a míříme k nějaké hale, ze které i přes zavřené ocelové dveře zní silný hukot. "Tady v této hale se dřevo mele na takovou drť..." Tohle je to poslední, co jsme od našeho průvodce slyšeli od otevření dveří. Vejdeme dovnitř a uvidíme obrovské motory, brusné kameny a spousty potrubí. Z toho rozmočeného a rozemletého dřeva je děsnej smrad. Ale co, aspoň tady není zima. Ale jo, je to tady celkem zajímavý. Rozhodně víc než včera v té tužkárně v Českých Budějicích. Ani se nestačím pořádně rozkoukat a už jdeme do další haly. Tady to vypadá fakt zajímavě. Přede mnou je jáma ze které stoupá pára. Příjdu až k zábradlí a... Vidím ten radiátor. Je tu strašná zima a tma. Nade mnou visí žárovka. Tahle hala asi nemá strop. Dotýkám se zábradlí a stírám z něho jinovatku. Najednou uvidím velkou stěnu z mlhy která se ke mě blíží. Nesnažím se jí uniknout, ani to nejde. Mlha mě obstoupila a já usnul.

"Vstávej! Vstávej ty vole!" "Co? jasně..." Cítil jsem se stejně jako ráno na tom záchodě. "Co dnes blbneš? Jestli ti je blbě tak to řekni!" Profesor má opět mnoho starostí o to, aby se v jeho přítomnosti nic nestalo. "Ne, nic mi není, to asi ta pára", říkám i když vím, že z páry to nebylo. Je to velmi zvláštní. Takovýhle pocit. Je velmi těžký to popsat. Je to skoro jako bych byl mrtvej. Není to ani příjemný ani nepříjemný. "Je to neexistující pocit", řekl jsem potichu, ale asi ne dost protože hned se hned sesypaly otázky typu "Co". "Ale nic, to já si pro sebe jen tak něco opakuju..." Snažím se z toho vykličkovat, ale neúspěšně. "Neměl bys tak moc chlastat" kdosi řekl. Asi ne. Jdeme do další haly kde se obrovské pásy papíru namotávají na roly. Deset tun... to je skutečně hodně. Už je tady celkem ticho a slyším, co nám průvodce říká. "Tak a pomalu se blížíme ke konci naší exkurze, doufám, že jste si to pěkně užili..." Jdeme po nějaké chodbě, na konci visí nějaký nápis, asi ještě z dob komunismu. Pomalu se k němu blížím. Jakmile jsem ho uviděl, hned mě to došlo, našel jsem název pro ten pocit. Konec toho nápisu totiž hlásal "Lepší než skutečnost."

Autor: Mikuláš "Binariz3" Kříž


Stříbro


Chcete přísun vtipů do Facebooku? Klikněte na tlačítko "To se mi líbí"!

               Lišta.cz: Registrací pres teno reklamní banner získáte 7.500 kreditu.