NOVINKA: Citáty pro každý den do Vašeho Facebooku, Twitteru a Google Plus! Lajkujte!!
Stříbrné přívěsky
Pitevna.cz  »  Povídky  »  Lhostejnost
Eshop se stříbrnými přívěsky!
Ručně vyřezávané betlémy
Dřevěné zbraně
2D tašky Nell
Antikvariát - knihy pro všechny!
Cactus



Povídka:

Fejeton na téma: Bojujeme proti lhostejnosti


CAREFOUR STORY, ANEB JAK SE PEČE NOVINÁŘSKÁ KACHNA


Politologové a historikové vůbec se celkem vzato shodují v jedno… Války byly jsou a budou. Už v raném pravěku, kdy ze stromu slezla první chlupatá opice, vzdáleně připomínající člověka a majzla suchým klackem svého druha přes hlavu… Už tehdy bylo předem rozhodnuto o neblahé budoucnosti této modré planety. Čas plynul, a jedince brzy nahradily tlupy a klacky s šutry, později pazourky, oštěpy, luky, meče a v poslední době tolik oblíbené střelné zbraně… I tlupy si postupem času vytvořily vlastní hierarchii a samovládu. To, čemu se dříve říkalo vůdce smečky se vypracovalo během staletí na krále a ještě později na prezidenta, -či Führera, jak s oblibou ještě nedávno brali v úvahu naši jižní sousedé.

Války však neskončily. Ač se Vám to tak možná jeví. Zrnko touhy ukořistit něco co má druhý, nebo snad dokonce nikdo jiný dřímá ve skrytu duše v každém z nás a čeká na správnou příležitost, aby mohlo vyklíčit a hbitě se vrhnout jako dravá zvěř na bezbrannou oběť.

Že si tu vymýšlím? No vidíte, a já Vám hned dokážu, že i obyčejný den může být válkou o holý život. Jako například, když si jdete nakoupit do obchodního domu Carefour…

Již na zcela zaplněném parkovišti podlehnete litému boji s protivníky, kteří se snaží ukořistit Váš nákupní vozík. To si zezačátku samozřejmě nenecháte líbit… "Vždyť je tam přece moje pětikoruna…" pomyslíte si, zouváte opánku a zuřivě ji vrháte do dálky po důchodkyni, která Vás před několika okamžiky knokautovala švédskou holí. Důchodkyně, patřičně vyzbrojená igelitkou opouští vozík a hbitě skáče na svoji novou oběť, neboť si je vědoma, že proti mocnému vrhu botou, který by Vám mohl závidět i Šebrle nic nezmůže…

Sláva vítězům, čest poraženým - nákupní vozík s pětikorunou je zachráněn. Můžeme pokračovat v nákupu. První souboj z celku Olympiáda Organizovaného Chaosu (takzvané OOC) jste obstáli na výbornou a projíždíte vozíkem do nákupní haly. Někde v dáli křičí malé dítě a uchrchlaný rozhlas nad Vámi oznamuje, že se mamince ztratil malý Tonda. Rozhlas dále informuje, že maminka bude Tondu očekávat za pět minut u zeleniny, za deset minut u bílé elektroniky, během jedenácté minuty bude procházet okolo papírnictví a bude mířit ke zlevněným hrncům. Ať prý si ji Tonda už najde…

Pláč dítěte náhle ustává. Zřejmě našlo stopu a už se drží máminy sukně. Nemá však cenu otálet a tak se po boxu a vrhu botou do dálky pouštíte do třetí disciplíny - Orientační běh s nákupním vozíkem kombinovaný s překážkovou dráhou. Jenom klid… Alespoň si nemůžete stěžovat, že si ani při nakupování nezasportujete. Zahnete okolo bílého mrazáku doleva a ocitáte se v oddělení s kuchyňskými spotřebiči a nádobím. Odněkud se ozvalo "Pepo, chytej… Tenhle jim tady nenecháme!" a Vy se jen tak tak vyhýbáte letícímu hrnci, který mrštila do dálky důchodkyně, - Vám již důvěrně známá. Nepochybně se chtěla pomstít. To ji ale nevyšlo. Letmo se ohlížíte, kde že to hrnec skončil, a když zjišťujete, že nádoba bezpečně přistála v náruči druha důchodkyně, mírně se uklidníte a vložíte do vozíku první věc. Kyblíček s formičkami na vánoční cukroví. Zlevnily ho o 70%... Nebo to alespoň tvrdí. Matně si totiž vzpomínáte, že stejný kyblíček stál během Vánoc úplně stejně. Co naplat. Kyblíček je tu poslední. Snad lidé nejsou tak hloupí, aby kupovali předražené zboží. Blahopřeji tedy. Ukořistili jste první věc z dlouhého seznamu na papíře. Je na čase vyrazit zase o kus dále. Opouštíte tedy sekci s vybavením pro kuchyni. U poslední odbočky je maminka s Tondou. Klečí před ním a nejspíše ho kárá. "To bych si celkem rád poslechl." Pomyslíte si a nenápadně se s vozíkem v čele kradete ke dvojici. "Takže Tondo. Ještě jednou. Ty vlezeš do toho kastólu, a co řekneš, když někdo přijde?"

"Nešahejte na něj. Ten je maminky!"

"Výborně Toníku. Jenom si skočím pro vozík a hnedka jsem zase zpátky…"

"Tak je to tedy…" pomyslíte si a raději se zase vzdalujete. Tak se na to podíváme. Co máme na tom nákupním lístku dále… No ovšem - párátka. Ty budou asi v drogérii. Absolvujete druhý orientační běh s vozíkem mezi regály a ocitáte se v oddělení s čisticími prostředky a jiným harampádím ve slevě. V rohu se na zemi válí mladá žena a přestože je velice pohledná, bulí a oční stíny jí kanou po tváři. "Asi ji okradli… Zbili a odstrčili…" pomyslíte si, necháváte vozík vozíkem a spěcháte dívce na pomoc. Kdybyste tušili, že ona slečna bulí jenom proto, že už nemají zlevněné kolíčky na prádlo…, nejspíše byste se na ni vybodli. Teď už totiž nemáte ani kyblíček s formičkami, ani vozík s pětikorunou, který někdo ukradl. Ještě že vám alespoň zůstal ten seznam. Párátka by měly být někde na konci koridoru. Již z dálky však slyšíte charakteristické "Ja-ja… Na klar!" a obáváte se nejhoršího. Vaše obavy vezmou za své, když vám poslední krabičku s párátky vyfoukne před nosem Rakušačka, která vypadá, jakoby ve čtyři a šedesátým spadla s ksichtem do kyseliny sírové. "FRÁ-Á-ÁNZ? BRAUCHEN WIR ZÁÁHNSTOCHERN?"

"Ja-ja… Natürlich Hilda…"

"Tak to je tak akorát dost!" Mačkáte cár papíru se seznamem pro nákup. "Semhle půjdu nakupovat už jenom přes moji mrtvolu! Tvrdnu tu celé odpoledne a celkem nic moc ještě nemám… (Tedy spíše nic než moc - mám-li být přesný) Kašlu na to. Půjdu raději nakoupit do nějakého maloobchodu. Zde jde totiž o život!" Právě včas uhnete hlavou létajícímu talíři, který prosviští okolo Vás a roztříští se o stěnu. Hádáte správně… Důchodkyně zavítala do oddělení porcelánu a tlačí před sebou Váš nákupní vozík. "Tady přestává všechna sranda!" Ječíte kolem sebe nedbaje čtyřnásobného bajpásu a v mdlobách se sunete na zem. Je to opravdu nezapomenutelný pohled. Ležíte na zemi, okolo Vás se míhají tenisky a kozačky, které Vás tu a tam znenadání nakopnou. Skoro, jakoby lidé ani nevěděli, že na zemi je zraněný člověk. Jakoby pro ně byla vidina tržní kulturní společnosti vyšší, než vidina lidského zdraví… A tolik úsilí to přece dalo, ukořistit alespoň na chvíli kyblíček s formičkami. Celá ta štafeta… Box, vrh do dálky, orientační běh, sprint s nákupním vozíkem a v neposlední řadě i házená s kuchyňskými spotřebiči… A všechno to bylo k ničemu.

Jak člověk může dopustit, aby si lidé byli navzájem tak lhostejní? A za vším stojí taková blbost… Taková kachna… Slevy století…?

Jakoby zázrakem se probouzíte příštího rána v nemocnici. Vedle Vás je v postelích ještě několik dalších podupaných pacientů a svorně se dívají na televizi. Jinak toto ráno začíná jako kterékoliv jiné, kdekoliv jinde na světě. Farmáři vyjíždí na pole, lékaři rozváží léky, americký prezident bombarduje nějakou zemi se jménem, které nejde vyslovit, studenti se, ač neradi trousí do škol, před hospodou nedočkavě přešlapuje notorický alkoholik a čeká, až otevřou… prostě den jako každý jiný. I tentokrát v koutku naší duše čeká zrnko samolibosti a lhostejnosti na svoji chvíli. Vůbec nic se nezměnilo…

Autor: The_Pretender


Stříbro


Chcete přísun vtipů do Facebooku? Klikněte na tlačítko "To se mi líbí"!

               Lišta.cz: Registrací pres teno reklamní banner získáte 7.500 kreditu.