Mafia 2020

Kapitola I.

Mafia 2020

„Červená šest, dvanáct, dvacet tři a třicet šest, prosím!“ Markova šťastná čísla. Nikdy jiné do lotýnky nepoužil. Paradoxně s nimi ale také nikdy nevyhrál.

Mark nebyl chronický sázkař. Nebyl na číslech závislý. Byl to pouze takový jeho zvyk. Vždy na začátku týdne si zašel do jeho oblíbené sázkové kanceláře a automatickému systému nadiktoval svou volbu. Dělal to tak už celých sedm let. Od svých šestadvaceti. Nikdy nevsadil víc než dvacet dolarů týdně. Za celou dobu prohrál přibližně osm tisíc dolarů.

Za takové jmění by mohl mít luxusní auto a rok prázdnin v jednom z nejlepších hotelů v Asii. „Myslíš, že to dneska klapne?“ Zeptal se vysoký, hnědovlasý, a vcelku velmi dobře stavěný muž, svého kolegy, který byl hned na první pohled o něco menší, zavalitější postavy, s krátkými a kudrnatými vlasy, barvy černé až havraní a s obnošenou koženou bundou, jenž nosil snad od svých dvaceti let. „Znáš moje štěstí ve hře!“ Pousmál se Mark. „Hm, tak proč teda furt sázíš?!“

„Už jsem na to zvyklej. Ani nečekám, že vyhraju, ale je to něco, jako když si dáváš každý ráno kafe. Kdybych chtěl, tak s tím můžu přestat. Možná se ti to bude zdát divný, ale při mí práci se u toho dokážu uklidnit.“

„Jo,jasně. To chápu. Každej má ňákou úchylku. Ty se třeba uklidňuješ při sázení.“ Pousmál se poťouchle Scott.

„Dobrá, dobrá, konec vtípků a pojďme pracovat!“ Zvolal, už přísně, Mark. „Co máme dnes na práci, Scotte?“

„Alain volal, že prej na nás bude čekat někdo v kavárně U Krytináře přesně v poledne.“

„Super, máme ještě dvě hodiny času. Flákání už mě nebaví. Co budem tu dobu dělat?“ Zeptal se Mark.Scott se pousmál a jakoby trochu pro sebe zamumlal: „No nevím jak ty,ale já dneska ještě něco mám!“

„Stue?“ Po markově otázce se na Scottově obličeji objevil vyděšený výraz. „Jak…jak víš o Stue?“

„Hele,podívej se, milý Scotty.Známe se už od školy a Stue je moje sestřenice. Myslíš,že jsem si nevšiml, jak na sebe stále pokukujete?! “Řekl unaveným hlasem Mark Matthew. „Sakra Marku! Jseš zatraceně všímavej,víš?“ Zeptal se Scott,ale nečekajíc na kolegovu odpověď, mluvil ustaraným hlasem dál. „Víš,tvoje teta a její muž jsou velice vážení lidé.Byl bych ti moc vděčný, kdybys jim ani nikomu jinému neříkal nic o nás dvou. Určitě by nebyli šťastní ze zjištění, že jejich dcera spí s někým jako jsem já! “Mark už chtěl Scotta ujistit, že něco takového nemá vůbec v úmyslu, ale vyrušil ho z toho zvonící mobilní telefon.

Kapitola 2

Prácička

Mark používal mobil starý už deset let. Koupil ho od jednoho francouzského vetešníka. Byl stále funkční, a vzhledem ke svému stáří i velice spolehlivý. Mark měl možnost zadarmo dostat od Států “Wiezellovi hodinky.“ Bylo to zařízení podobající se, jak vyplývá z názvu, obyčejným hodinkám. Ale bylo to víc než hodinky. Krom přesného měření času obsahovaly i GPS, záznamník, telefon, diktafon, budík, upomínky, hry a SATnet. Mark měl ale svůj mobil hlavně proto, že se na rozdíl od “Wiezellek“ nedal odposlouchávat ani vysledovat. Na světě měla mobil už jen hrstka lidí.

Mark přijal hovor stiskem zeleného tlačítka. Bylo to skryté číslo. Zatímco hovořil, pozoroval ho upřeným pohledem Scott. Nestávalo se často, aby Markovi někdo volal na jeho“osobní linku“. Potom co Scottův kolega domluvil, nebo spíše jen doposlouchal, protože z Markových úst vzešlo během diskuse pouze pár přitakání, se Scott užuž chtěl zeptat, kdo volal a co mněl na srdci, ale Mark stačil vystihnout jeho záměr.

„Byl to Lessie! Ruší Alainův rozkaz a chce nás hned teď na nějako prácičku ve vyřazeným skladě na dvaadevadesátý. Alain o tom prej ví! Takže teď hned nasednem do auta a pojedem tam. Jsem fakticky zvědavej co ten mizera Lessie po nás chce. Nevědel sem o něm už tak měsíc.“

„A neměli bysme nejdřív brnknout Alainovy? Bůhví co má ten lišák za blbovinu!“

„Ne,tentokrát ne. Nemám chuť si opakovat ten trapas co sme měli o Vánocích! Zakroutil hlavou Mark nad Scottovým návrhem a vstal ze židle u sázkového automatického systému. Oba vyšly ven a nasedly do jejich Buicku s rokem výroby 2018. Bylo to silné auto a na jeho hybridním elektro-vodíkovém motoru to bylo slyšet. I když to byl pouze nahraný zvuk. Motor sám o sobě žádný hluk nevydával. Fikce, aby požitek z jízdy byl dokonalý.

Scott, který vždy řídil šlápl silně na plyn a auto se myšičkou vyhnulo protijedoucí dodávce a zařadilo se do volného pruhu. „Pozor! Přestupek! Z vašeho řidičškého průkazu bylo odečteno dvanáct bodů!“ Linul se z autopočítače kovový, ženský hlas. Oba muži se tomuto hlášení chraplavě zasmáli. Pro mafii tyto miniaturní přestupky neplatili…

Kapitola 3

Zrada

Bylo před polednem a tak nebyl zrovna moc silný provoz. Tím pádem byli u skladiště už za patnáct minut. Všude kolem byl klid a ticho. Skladiště, postavené v staré průmyslové zóně, stálo už tak dvacet let. Byl to obyčejný, oprýskaný, asi 4 metry vysoký objekt s vymlácenými skly. Oba mafiáni vystoupily z vozu a rozhlédli se kolem. Nikde nikdo. Mark se podíval na přítele a vyčetl z jeho tváře nervozitu.

„Je to divný, co?“

„Hm, moc se my tam nechce!“

„Ale, ale! Že by se z velkého Scotta Lamellyho stal posera?!“ Scott šlehl po Markovi pohledem a sám se vydal od auta k hlavním vratům. Přemýšlel jestli by jeden z nich neměl jít zadem nebo vedlejším vchodem. Vzápětí ale tento nápad vypudil z mysli. „Je to,sakra, jen debilní schůzka!“ A znechucen vešel dovnitř jako první, následován Markem. Zprvu se zdálo, že zde nikdo není. Všude na policích byly staré a prázdné sklenice.

Vzápětí na to se ale jedna ze sklenic s třeskem rozlétla na tisíc kousků. Bylo to těsně vedle Marka. Oba zalehli. Zrada!

Vytáhli revolvery S&W a hledali střelce. V tu chvíli se zaryla jedna kulka hluboko do stehna ležícího Scotta. Ten stiskl zuby a z očí mu sálal vztek. Poslal pár střel nazdařbůh směrem k úspěšnému útočníkovi. Teď už věděli, že jich je tu víc. Lessie se jich chce zbavit, aby mohl převzít chránění některých podniků, za které vybíraly Mark se Scottem výpalné. To mohli tušit, pomyslel si Mark a namířil na ostřelovače, kterého zahlédl ve výklenku na stropě. Skladem práskl výstřel a potom sekundové ticho, než se ozval zvuk, jako by jste shodili na zem z velké výšky pytel brambor.

Mark vzal Scotta pod rameny a odtáhl ho mezi bedny. „Maj H&Kčka s tlumičem a s optikou!“ Mark přikývl a starostlivě se podíval na postřelenou ránu, ze které se hrnula temně rudá krev.

„Počkej tady Scotty!“

„Panebože, Marku neblbni! Oni tě sundaj! Je jich víc!“ Ale Mark neslyšel kolegovi námitky a vystoupil z částečné ochrany beden. Poslední co uslyšel byl asi setinový bzukot. Jako komárek. Pak už nic. Stačil ještě dopadnout na kolena. Normálně by to bolelo, ale Mark už nic necítil.

Scott ležel v šoku na zemi a hleděl skrz Markovu díru v hlavě. Viděl jak se jeho bezvládné tělo sesunulo na zem. Viděl velikou louži krve a Markovo nasáklé oblečení jeho vlastní krví. V tu chvíli Scotta popadla neuvěřitelná beznaděj. Obrovskou rychlostí mu teď létaly myšlenky v hlavě, až se zastavily u jedné. Pochopil, že to tady má prohrané. Nechtěl být zabit kulkou nějakého hloupého žoldáka, který ani nezná svou oběť. Scott měl svou čest. Uchopil svůj revolver pevně do pravé ruky a vložil si jeho hlaveň ho do úst.

Napadlo ho ještě, že se možná setká se svým otcem, kterého zabila nastražená bomba v autě. Byl to omyl, bomba nebyla určena pro něj. Právě kvůli tomu šel Scott k Mafii.

„Promiň tati.“ Hlesnul a zvýšil ukazováčkem tlak na kohoutek zbraně. Potom odpor povolil…

Doplněk...

Výtažek ze sobotního vydání novin: „Our Planet“

Senzace! V pátečním losování lotýnky, který mimo sliboval jackpot 56 milionů dolarů, zvítězil výherce s číslem 17668109.

Zatím si pro výhru na žádnou pobočku nepřišel. Proto ho ředitel společnosti „Big Money“ prosí, aby tak hned učinil.

Chcete vědět jeho šťastná čísla? Jsou to : červená 6, 12, 23, a 36.

Má to ale někdo štěstí, že?!