O Markétě (polobalada)

Na chodbě se ozvalo cinknutí klíčů. Otočil jsem se a zahlédl jsem Markétu, jak jde pryč od dveří. Šel jsem za ní a zeptal se jí, kam jde tak brzy. Řekla, že dneska musí jít dříve, protože by jinak nestihla autobus. No dobře, tak já tě doprovodím navrhl jsem jí. Snažila se slovně klást malinký odpor, ale přemohl jsem jí. Nakonec souhlasila. Zamknul jsem můj malý obchod s počítači. A šel jsem s ní. Když odjela domů a nastal víkend docela mi scházela, nudil jsem se u svého notebooku a programoval piškvorky. Asi sem si na ní za ten týden co u mě prodávala zvykl. Fakt skvělá holka - pěkná a chytrá k tomu, to se mi líbí. Navíc málokdy narazím na holku, která umí takhle dobře s počítačema. V pondělí se opět objevila v obchodě. Prohodili jsme jen pár slov, ale to mi stačilo, víc jsem nechtěl (nebo chtěl, ale nevěděl jak na to). Prozatím mi stačilo, že jsem se na ní mohl celý den dívat. Dobrý, asi díky ní nám teď do obchodu chodilo více a více lidí. Pak jsem jí oslovil: „Jak sis užila víkend.” a ona na to: „Ale jo dobrý, byli jsme pařit u nás v klubu.” „A co ty ?” zeptala se a já na to jenom „Taky dobrý.” Chtěl jsem jí nějak zkusit sbalit, někam jí pozvat nebo udělat něco podobného, jenomže vždycky jsem skončil u povídání "O víkendu". Nevěděl jsem, co jí vlastně mám říct. A tak než jsem to stihl udělat, řekla mi, že se za týden vdává. Umanul jsem si tedy, že mám dost velikou smůlu, protože vždycky když se mi nějaká holka líbí, je tam nějakej problém. A tak jsem se uzavřel do sebe a povídám si jen s počítačem pomocí ASSEMBLERU... člověk za člověkem chodí do obchodu a já se v klidu lehce užírám.