NOVINKA: Citáty pro každý den do Vašeho Facebooku, Twitteru a Google Plus! Lajkujte!!
Stříbrné přívěsky
Pitevna.cz  »  Povídky  »  Prokletí
Eshop se stříbrnými přívěsky!
Ručně vyřezávané betlémy
Dřevěné zbraně
2D tašky Nell
Antikvariát - knihy pro všechny!
Cactus



Povídka:

Prokletí


Člověk by si měl především uvědomit, že čas je relativní. Není podstatný ani čas, ani prostor, ale činy. Je jedno, jdeme-li časem kupředu nebo zpět. Vždy zůstává jen jedna hodnota - ta morální.


Francie 1560


Loren hleděla z okna ven na čedičově černé hory zaprášené prvním sněhem. Jindy by se snad na její tváři objevil alespoň malý náznak vzrušení. Nyní však tato mladá žena stála u okna a hleděla strnulým pohledem bez emocí do přicházející tmy. "Nevěřím ti. Tohle přece není možné." Pravila a otočila se od okna k postavě, která stále ve stínu u dveří u vyhasínajícího krbu. "Znám Arsinoé celý svůj život. Něčeho takového by se přece nemohla dopustit."

"Prodávám jen tak, jak jsem nakoupil má paní. Proto jsem také přišel za Vámi. Vím, že jste společně vyrůstali. Stále doufám, že by se celá záležitost mohla ještě nějakým způsobem vyřešit. Snad by i církev pomohla."

"Církev?" zeptala se s trochou sarkasmu v hlase Loren. "Ta církev, co své ovečky obrací na církev mučením a za odkoupení těžkých hříchů bohatých občanů si žádá tučné výplaty? Mluvíš snad o té samé církvi, která zaslepena inkvizicí vraždí desítky nevinných žen?"

"Ano. Bohužel Váš pohled na danou věc nedokáže vyvrátit fakt, že mnohé ženy přišly právě díky ní o dítě. Je jen otázkou času, než ji udá někdo jiný; a potom drahá Loren, potom už jí pomoci nebude. Vždyť ona vraždí a mrzačí lidi!"

"Jdi Miguele! Co říkáš nemůže být pravda!"

"Má paní, utíkáte pouze před strachem z pravdy."

"Ne. Už nechci slyšet ani slovo!"

"Dobře si své počínání rozmyslete Loren. Může se stát, že někdo udá i mne. Koneckonců o skutečnosti, která sužuje naše město vím a nic proti tomu nedělám. Přemýšlejte Loren." Miguele odešel a dveře se v chladném průvanu se zavrzáním uzavřely. Loren se prázdným pohledem vrátila na zasněžené pohoří, kde na úpatí slabě poblikávalo světélko ze srubu Arsinoé.

Tu noc Loren příliš nespala. Musela stále přemýšlet nad okolnostmi, proč jen Arsinoé provádí na lidech takové zvěrstvo. Náhle si uvědomila, že této lži už skoro věří… Tohle ale přece nemůže být pravda. Ne tahle. Určitě proto musí mít nějaký vážný důvod. Musím Arsinoé zachránit. Ať to stojí co to stojí. Hned zítra ji navštíví a zjistí je-li na celé té věci pravdy, která by se alespoň za nehet prstu vešla.

Jak si Loren umanula, tak také udělala. Za ranního rozbřesku se vydala přes zorané pole k chalupě Arsinoé. Byla zavřená a zevnitř se nikdo neozýval. Obešla chalupu. Ani na zadním dvorku však nikdo nebyl.

"Co tu děláš?!" zeptala se trochu překvapeně Arsinoé. Až teď si Loren všimla zakrvaveného špalku v rozpadlé kůlně. Lorenin pohled už na něm zůstal. "Jdu do města prodat nějakou drůbež. Půjdeš se mnou Loren?"

Loren přikývla. "Dobře. Musím s tebou mluvit."

"Ale… O čempak?"

"V okolí se šíří zvěsti, že prý mrzačíš a vraždíš lidi. Nechceš se mi svěřit?"

"Komu věříš více? Té chamradi, co neví, kde má džber dno, a nebo své nejlepší přítelkyni. Už jsi zapomenula? Jak nás naše stará Bovarierová učila našemu řemeslu? Rozumět bylinkám a přírodní léčbě…?"

"To ne, ale…"

"Copak. Jaké ale. Na něco se tě zeptám. Byl u tebe Miguele, že? To on tě na mne poslal. Nebo se snad mýlím?"

"Ano, byl u mne, ale přišla jsem z vlastní vůle."

"Některé věci Loren nechápu. Proč například říkáš, že tě na mne nepoštval? Myslím si, že kdyby u tebe nebyl, nebyla bys ke mně přišla a nepodezírala mne. S Miguele mám své osobní problémy, ale to je jen má osobní věc. Do toho nos nestrkej."

"To, že jste manželé a už dva roky spolu nebydlíte… Tomu říkáš osobní problémy?"

Arsinoé se zastavila a hodila si přes krk šál, který ji doposud vlál v ledovém severáku okolo pasu. "Takhle se mnou už nikdy nemluv. Sama víš nejlépe, že spolu nemůžeme mít děti. A on? Nežli by ztrácel čas s někým jako jsem já, raději si ve městě našel nějakou jinou."

"To proto? Proto se mstíš na těhotných?"

"Než abych neměla dítě já, to snad raději nikdo. Snad se mi poštěstí a dostane se mi pod nůž i ta Miguelova růžička…"

"Takhle tě neznám… Tohle přece nemůžeš… Má jeden zmařený život cenu mnoha dalších?"

"Jdi mi z cesty Loren!"

"Čím déle tě znám, tím více zjišťuji, jak málo se podobáš Arsinoé, se kterou jsem si ještě před časem tolik rozuměla… Obávám se, že tímhle naše přátelství končí. Měla jsi pravdu. Byl u mě včera Miguele a přemlouval mne, abych s tebou promluvila. Že lidé z města mají strach chodit do lesů k horám… On mne varoval, že mé domlouvání bude liché. Teď už to vím… Jen se obávám, že tímhle to všechno teprve začíná. Odejdi Arsinoé, dokud ti zbývá čas."

"Ty mne chceš udat? Na nic více se nezmůžeš? Táhni k čertu a vezmi si s sebou i toho tvého Miguela."

"Ne Arsinoé - ty táhni k čertu."

"Cítím to Loren. Cítím, jak tě zžírá strach. Jak se mi bojíš podívat do oči. Jsi si Loren. Utíkej mne udat. Honem! Tu kacířku Arsinoé. Ať ti neuteče. Jen si dávej pozor. Čím kdo zachází, tím také schází…" Tyto slova už Loren slyšela jen z dálky. Se slzami v očích utíkala do města za první osobou, která ji napadla - Miguele. Otevřel až po chvíli. Tloukla do dveří a šaty se jí zatím máčely v bahně před domem.

"Pojď dovnitř." Pozval Loren Miguele dál.

"Byla jsem u Arsinoé…"

"Já vím. Už jsi zapomenula?"

"Promiň. Měla bych si konečně uvědomit, že nejsem na tomhle světě s Arsinoé jediná… Chci proti ní svědčit."

"Ale, copak ten zvrat?"

"Přiznala se mi. Je to ona. To ona je všechny mrzačí. V kůlně jsem viděla krvavý dřevěný špalek. Tvrdila, že jde s drůbeží do města, ale nikde okolo nebylo peří a když jsem ji doprovázela, neměla s sebou vůbec žádný košík nebo nůši."

"Víš jak to může skončit, že?"

"Ano, jsem ochotna to riziko přijmout."

"Stejně tak bych mohl jít udat Arsinoé já."

"Ne Migueli. Jsi s ní ženatý. Podezírali by i tebe. Že jsi se společně s ní paktoval s ďáblem a že se teď kajícně doznáváš. Už jsi zapomenul, jak dopadla kmotra Bovarierová? Takhle se alespoň nemusíš čeho bát. Arsinoé zřejmě ani netuší, že jsi ji vyměnil za mne."

"Jak chceš, ale bojím se o tebe."

"Neboj se. Zajdu tam ještě dnes."

Zdejší opatství nebylo daleko. V přilehlém kostelíku den co den sedával po odpoledních farář a zpovídal. Ani on nebyl výjimkou. Seschlou postavu zdobilo zlatem prošívané mešní roucho a nebylo žádnou novinkou, že po večerech nad mešním vínem rozebíral těžké hříchy zdejších občanů společně se svými přáteli.

"Čeho jste se dopustila dcero?" započal zpověď stařec.

"Promiňte velebnosti, ale nepřišla jsem kvůli zpovědi."

"Vážně? A kvůli čemu?"

"Bojím se otče, že Arsinoé Bovarierová paktuje se smrtí a ďáblem."

"Bovarierová? Už její matka měla před lety pletky s ďáblem. Tuším, že jsme ji kvůli tomu nechali upálit. Toto jsou vážná obvinění, která mi tu říkáte. Jste si tím opravdu jistá?"

"Ano, jakože nade mnou stojí bůh."

"Pak ale tuto smutnou událost budeme muset řešit… Ničeho se nebojte a jděte domů. Snad ještě maličkost… Musíte mi prozradit, kdo jste. Budete totiž přítomna výslechu."

"Loren. Loren Bovarierová."

"Vy Loren?" trochu se vyděsil kněz. "Jste si vědoma, že udáváte svoji vlastní sestru Loren?"

"Nevlastní sestru." Poopravila ho "Před dvaceti lety mne našla stará Bovarierová na mezi a ujala se mne. Jinak s touto rodinou nejsem nijak vázána."

"Dobrá Loren. Můžete jít. O Vaši nevlastní sestru se již postaráme."

Loren vyšla z kostela. Cítila se mnohem lépe, i když na druhou stranu ji tížila okolnost s Arsinoé.

"Jak to dopadlo?" Vyzvídal Miguele hned mezi dveřmi.

"Prý už se o to postarají. Nemusím se prý strachovat. Z města se ale nemám vzdalovat. Mám proti Arsinoé svědčit."

"Jsi si jistá, že to chceš?"

"Jako ničím nikdy předtím. Tohle zvěrstvo musí skončit. Ať mne to třeba stojí život." Loren si však nebyla vědoma, za jak krátkou dobu se svému rčení téměř dotkne. Druhého dne z rána se rozbořily dveře Loreniny chalupy a garda Loren odvedla do vězení. Téhož dne odpoledne se konal veřejný soud. Z nějakého nepochopitelného důvodu byla vedle obžalované Arsinoé i Loren. Neustále přemýtala, zdali se jí nezdá jen nějaký zlý sen. Několikrát na Arsinoé pohlédla. Ona na ni však vůbec. Její tělo neslo zřetelné znaky mučení."

"Takhle jsi si to představovala Loren?" šeptla Arsinoé. Stále se na Loren ani nepodívala.

"Je to nucené zlo. Dovol abych ti připomenula, že ono zrno zla jsi do rodné hroudy zasela právě ty." Arsinoé se usmála a konečně se podívala na Loren. Její obličej byl poset čerstvými krvavými šrámy. "Proboha… Co ti to udělali?"

"Dlouho už nás to bolet nebude. Ani jednu."

"Jak to myslíš ani jednu. Co jsi jim řekla?!"

"Všechno. Mají výborné dotazovací schopnosti."

Loren se ještě chtěla zeptat, co všechno, že jim řekla, jenomže do soudní síně vešel vrchní soudce. "Obžalované Arsinoé a Loren Bovarierovy - byly jste obviněny z paktování s ďáblem a smrtí. Vy Loren navíc z cizoložství, za což Vám hrozí veřejný linč."

"Ty jsi o tom věděla Arsinoé?"

"Loren, děvče jak rychle zapomínáš. Je jen málo věcí o kterých nevím. Tahleta mezi ně ale nepatřila."

"Tedy" pokračoval v líčení soudce "- Již vaše matka se dopustila vážného přečinu, za češ byla upálena jako čarodějnice."

"Ona žádná čarodějnice nebyla!" obhajovala ji Loren.

"Vážně? Snad byste nám mohla osvětlit její obhajobu."

"Byla to obyčejná kořenářka. Taková, jakých se po Francii potulují stovky. Onemocněla ji kravka. Copak je hřích, že dala dojnici hostii ve víře, že ji víra v boha uzdraví?"

"Ona pohrdala tělem Kristovým tím, že ho dala dobytku. Právem si zasloužila uložený trest. Váš prohřešek je však mnohem závažnější! Máme doslova desítky svědků, kteří jsou ochotni vypovídat proti vám oběma. Co na to řeknete teď?"

"Doznávám se ze všech svých činů…" pronesla Arsinoé.

"Co to děláš?!" zděšeně zašeptala na nevlastní sestru Loren.

"Jen to, co je nevyhnutelné. Jdi si svoji cestou Loren. To já. Já jsem vina v plném rozsahu. Ne moje nevlastní sestra."

Tato slova působila na srdce Loren jako balzám. Byla nevinná - a přestože jí stále čekal linč, cítila se mnohem lépe.

"Dobrá tedy. Tak to ukončíme. Porota vyřkne svůj verdikt." Dokončil soudce svoji řeč."

"Porota se usnesla, že obžalovaná Arsinoé je vinná v plném rozsahu a navrhuje trest smrti upálením. Zároveň se tak navrhuje i stejný trest obžalované Loren. Nebyla sice prokázána její vina, ale s jistotou ji také nemůžeme vyvrátit. Buď proto tento trest vykonán jakožto výstraha všem, kteří by chtěli jít v jejich stopách."

Jak se porota usnesla, tak se také stalo. Za rozbřesku na trhu vzplála hranice. Byly na ní Loren a Arsinoé. Obě pevně svázané ke kůlu. Loren v davu objevila Miguela. Něco křičel, ale přes povyk nebylo nic slyšet.

"Tak tady to máš drahá Loren. Takto končí tvůj život. Náš svár však ne. Ten v tomhle životě nevyřešíme. Proklínám nás všechny! Ať se znovu setkáme a srovnáme síly. My všichni… Já, ty Lorén, Miguele a především ti, co nás odsoudili a popravili. Ještě se potkáme! To byla Arsionina poslední slova, než ji a její sestru pohltily plameny.



Jedná se pouze o hrubý výtah, který vznikl během jednoho odpoledne. V případě enormně kladné reakce jsem schopen časem rozepsat tento text zhruba o 200%, přičemž by plnil funkci poslední ze zhruba 4 až 6 kapitol. (Vypravování bude trochu odlišné od ostatních, proto si tuto formu prozatím nechám pro sebe)

Autor: The_Pretender


Stříbro


Chcete přísun vtipů do Facebooku? Klikněte na tlačítko "To se mi líbí"!

               Lišta.cz: Registrací pres teno reklamní banner získáte 7.500 kreditu.