NOVINKA: Citáty pro každý den do Vašeho Facebooku, Twitteru a Google Plus! Lajkujte!!
Stříbrné přívěsky
Pitevna.cz  »  Povídky  »  Říše Goroganů
Eshop se stříbrnými přívěsky!
Ručně vyřezávané betlémy
Dřevěné zbraně
2D tašky Nell
Antikvariát - knihy pro všechny!
Cactus



Povídka:

Říše goroganů


Kdysi dávno, za devatero horami a devatero řekami, za devatero nížinami a devatero jeskyněmi a hlavně za velkým mořem se rozkládal malý ostrov. Na ostrově byli všichni podrobeni strašné diktaturské hrůzovládě knížete Aroganta. Arogant byl opravdu hrozný vládce, k udržení své hrůzovlády používal velké tupé potvory s velkýma ušima, čtyřma rukama a malým chobotem. Tyto potvory byli úplně hloupé, ale velmi fyzicky zdatné a hlavně veliké. A tak se s nimi Arogant domluvil. Potvory mu pomáhaly udržet vládu, pracovaly pro něj a on jim za to zajistil jídlo a pití (a to jim stačilo). Ty potvory se jmenovaly gorogani.

Arogant a gorogani žili na starém hradě, který se již skoro rozpadal. Arogant nebyl vždycky šlechtic a hrad nepatřil kdysi jemu. Byl to loupeživý rytíř, který kdysi hrad se svou družinou dobil, krále zabil, povýšil se do šlechtického stavu a zmocnil se trůnu. Kromě něj a goroganů žila na hradě jedna dívka. Byla opravdu velmi pěkná. Bylo jí 15 let a jmenovala se Adrien. Arogant jí vydával za svojí dceru, ale byla to dcera starého krále, kterého Arogant zabil. Ona to dlouho nevěděla a považovala Aroganta za svého otce. Avšak jednou se to dozvěděla od mudrce Gorogana Alchima, který byl jejím vychovatelem (zřejmě jediný chytrý gorogan na světě). Staral se o ní už jako o malé děvčátko, měl ji rád a tak ji jednoho krásného dne prozradil úplně všechno, co se událo, když se Arogant zmocnil trůnu a také vše o tom, co bylo kdysi předtím, než se objevil výše zmíněný padouch v blízkosti hradu. Adrien věděla, že nesmí na sobě dát znát, že něco ví, jinak by byl s mudrcem Goroganem konec, ale v duchu začala Aroganta nenávidět. A čím více se doslýchala, jak škodí chudým lidem, kteří jsou jeho poddanými, tím více v ní rostla nenávist. Nejraději by utekla pryč do podhradí, protože nebýt mudrce, nebyl by na hradě nikdo s kým by si mohla normálně promluvit. Jenomže utéci nemohla. Přes brány hradu nebylo možné se dostat, jelikož je střežili desítky goroganů. A i kdyby se přes ně dostala, příkop obklopující hrad byl plný vody přeplněné lidožravými rybami. A z druhé strany hradu bylo moře. A tak ležela Adrien často ve starých knihách mudrce Gorogana, četla si naučné knihy i příběhy o životě, fantastické pohádky o tom, co se nemůže stát a romantické povídky o lásce. Tam se taky dozvěděla většinu věcí o lidech. Jediný člověk, kterého kdy Adrien viděla byl Arogant a jeden člověk oběšený na hradním popravišti. A tak čas běžel. 16té narozeniny, 17té narozeniny, 18té narozeniny.. To byly její osudné narozeniny (ale osudné v tom dobrém slova-smyslu), protože se na hradě oslavovalo. No, oslavovalo?!? Aroganta, už gorogani přestávali bavit a tak si pozval nějaké lidi, zdaleka i zblízka. Ale pouze ty vybrané, co mu mohli něco dát. A tak se na hradě objevily desítky většinou bohatých, avšak nezajímavých lidí. Ale jako oslava narozenin to nevypadalo, připomínalo to spíš nějaké pivní slavnosti. Arogant se se svými hosty a gorogany ožral a tak jediným, kdo jí k osmnáctinám blahopřál byl mudrc Gorogan Alchim. Adrien bylo trochu smutno a tak si šla lehnout na noc do hradní věže, odkud byl krásný výhled na moře. Bylo už pozdě večer, když vtom jí něco vzbudilo. Bylo to světlo, vycházející z okna. Slezla tedy z postele a podívala se dolů na moře, kde spatřila loď. Plavidlo se přiblížilo až k věži a vylétl z něj velmi ostrý šíp s háky na kterém bylo zavěšeno lano. Šíp skončil zabodnut vedle jejího okna a loď se začala vzdalovat. Po laně lezl nějaký člověk, celý maskovaný. Pomalu se blížil k oknu. Adrien nevěděla, co dělat. Zda utéct dolů, počkat na něj, volat o pomoc nebo se schovat. A tak nakonec zůstala stát na místě.

Když vylezl, zaťukal na okno. Adrien chvíli váhala, ale nakonec okno otevřela. Postava vlezla do malé věžní místnosti. Chvíli ta tajemná osoba zůstala nehybně stát a dívala se na Adrien a ta se zase dívala na ní. Netušila, že tam před ní stojí Darles - král námořníků z malého sousedního ostrova, o kterém většina obyvatel Arogantova ostrova, ani sám Arogant nevěděli. „Co tu chceš?“ tázala se tichým hlasem. Darles si sundal kuklu z hlavy a řekl: „Popřát ti vše nejlepší k tvým osmnáctinám.“ Přiblížil se k ní a políbil jí. Ucukla, nevěděla jak má reagovat.

"Kdo jsi?" zajímala se. Král se představil a sdělil jí, že všechno o Arogantovi ví, že mu napsal mudrc Gorogan Alchim o pomoc a že hodlá zachránit její ostrov. Sdělil jí také, že Arogant ji hodlá příští týden obětovat čarodějnici Ytraméně. „Nevěřím Ti, Arogant je sice zlý, ale že by mě chtěl obětovat čarodějnici, nevěřím.“ „Věř mi,“ hájil se Darles, ale bylo to poslední, co jí ten den mohl sdělit, protože jeden gorogan je poslouchal za dveřmi, vtrhl do pokoje, Darlese zajal a uvrhl ho do vězení. Arogant se to dozvěděl a dozvěděl se taky, že Darles vyprávěl Adrien o jejím obětování. Byla to pravda, ale Arogant se jí snažil namluvit, že si Darles vše vymyslel. Ona však začínala čím dál více pochybovat o Arogantově pravdě a rozhodla se Darlesovi pomoc. A tak se dalšího večera vydala do hradního vězení. Skoro všichni gorogani spali a tak Adrien vytrhla jednomu klíč z hnát a pomohla Darlesovi uprchnout. Jeho svoboda však netrvala dlouho. Na nádvoří už stáli dva gorogani, kteří ji celou dobu sledovali. Oba provinilce chytili a vsadili do vězení. Dalšího dne Arogant sdělil Adrien krutou pravdu - že jí hodlá o den později obětovat čarodějnici, která si chce vzít její krásu a jemu za to věnuje nesmrtelnost. Mudrc byl strčen vysoko do věže bez oken a dveří se zazděným východem, aby jim nemohl pomoc. A Darles? Ten měl být v den obětovaní Adrien popraven.

A tak trávili večer i noc Adrien a Darles spolu sami v tušení své vlastní záhuby blížící se k nim rychlým krokem. Nejprve se snažili ven dostat, ale marně. A tak toho po dlouhé námaze nechali. Ve vězení bylo intimní šero a na zemi ležela pouze spousta slámy. Adrien se mu omluvila za to, že mu nevěřila. A tak tam usedli vedle sebe a povídali si o všem možném. On se jí líbil a ona jemu taky. Po chvíli únavné konverzace ji vzal za ruku, oba dva sedíc proti sobě, dívali se vzájemně na sebe jako onu noc ve věži. Jejich rty se pomalu začali přibližovat, následoval polibek, ona ucukla, odtáhla se o kousek dál a rozpustila si své předlouhé hnědé vlasy, které, když stála, sahaly až na zem. On k ní ale rychle přiskočil, sevřel ji a začal líbat ještě mnohem intenzivněji než předtím. Adrien se chvilku bránila, ale pak mu začala jeho polibky vracet. Oba začínali cítit tu lidskou potřebu. Začala se svlékat, on taky, leželi teď ve slámě.

Její velká ňadra, její krásný obličej, její krásné tělo, to vše Darlese pohltilo. Hladili se, cucali se - milovali se. Bylo to jako v pohádce. Uff. Ups. Good. Nebudu to tu popisovat, raději si to někde vyzkoušejte sami, protože v tomto příběhu jde o něco jiného - totiž o to, o co jde v každé správné pohádce, tedy vítězství dobra nad zlem. Dalšího dne ráno oba vzbudil rachot. Gorogani si pro ně šli dolů do jejich cely. Nebylo úniku, deset velkých tupých potvůrek, se chystalo odvést je na nádvoří, kde byla postavena šibenice a vedle ní planul obětní oheň. A co měli v plánu, to by i dodrželi, kdyby se nestalo něco zvláštního a nečekaného..Těsně před obětováním Adrien se snesl na nádvoří drak, veliký tak, že si na něj žádný gorogan nedovolil. Drak popadl Darlese a po malé chvilce také Adrien, posadil si je oba na hřbet a společně s nimi se vznesl k výšinám. Z té výšky ještě plivl na nádvoří oheň mezi vyděšené gorogany i Aroganta samotného. Několik goroganů bylo velmi těžce popáleno od ohnivého žáru a Arogant dal povel k prohledání celé země. Spojil se s čarodějnicí Ytraménou a nechal udělat gorogany ještě silnějšími. Takže teď by si už na draka klidně troufli a možná by ho i hravě zvládli. Mezi tím drak letěl a letěl, až opustil ostrov a tak se na jeho hřbetě vznášeli nad mořem. Drak se představil lidským hlasem Adrien. Já jsem Packa, poslední drak na světě. Slíbil jsem kdysi Darlesovi za to, že mi pomohl z lovecké pasti a nezabil mě, že mu taky jednou pomohu a protože se prý dlouho neobjevil na svém ostrově, povolali mě jeho přátelé, abych ho našel a pomohl mu. Drak přistál na krásném ostrově, plném krásných rostlin a zajímavých zvířat. Ostrov lemovali pláže a na nich se nacházeli desítky lodí. Většinou rybářských, ale v dolní části ostrova v zátoce se nacházelo i několik desítek lodí válečných, jakoby připravených k útoku na Arogantův ostrov. Ale žádný útok se nekonal. Místo toho se Darles zavřel do své tajné laboratoře ne svém hradě a vůbec nevycházel ven. Byl velmi zamilovaný do Adrien, ale věděl že ji chce získat čarodějnice Ytraména. Že se jí nevzdá. A že si najde způsob jak ji dostat. A tak Darles dny i noci přemýšlel nad tím, jak vyzrát nad Ytrámenou. Adrien si žila věru krásně v podhradí, v krásném domě, vybudovaném jen pro ní. Bylo jí pouze divné, kde je Darles a pociťovala lítost nad jeho nepřítomností. Jeho sluhové jí řekli, že odplul do veliké dálky na ostrov kentaurů a že se vrátí. Mezitím gorogani prohledávali svůj vlastní ostrov a hledali Adrien. Plenili vesnice, vraždili, zabíjeli. Kradli, ničili domy. Brali lidem, co u nich našli, brali jim úrodu, majetek. Vše končilo u Aroganta na hradě. Z některých lidí se stali otroci a ti pak museli jít opravovat polorozpadlý Arogantův hrad. Nebyla to snadná práce, šlo to pomalu. A tak AROGANT nechal udělat otroky z více lidí a dokonce si nechal rozšiřovat svůj hrad. Arogant se takovéhoto způsobu chování neštítil, byl to přece dříve loupeživý rytíř a známý násilník, vůbec mu taková pověst nevadila. Lidé se začali bouřit, ale gorogani všechna povstání zlikvidovala.

Mezitím se Darles na svém ostrově schovával před světem a přemýšlel. Nic vymyslet nemohl. Byl velmi zklíčený. Nechtěl Adrien ztratit, vždyť tak krásnou dívku jako je ona dosud nikdy neviděl a navíc ona měla podle draka Packy, který se vyznal v lidské povaze, dobré srdce. Jednoho dne se Adrien dozvěděla, že Darles neodjel, ale že je na ostrově a trápí se kvůli ní a snaží se vymyslet něco, co by vzalo moc Ytraméně. Dokonce se dozvěděla, kde je. A tak se rozhodla jít za ním. Nemohla se bohužel dostat přes stráže do hradu a tak musela poprosit draka Packu o pomoc. Drak ji přenesl na svém hřbetě na hradní nádvoří a tam už pokračovala sama. Došla k Darlesovi a přesvědčila ho, že lepší než se trápit a přemýšlet nad osudem, který je nezměnitelný prostými smrtelníky, bude lepší si užívat života, dokud je čas. A tak tu noc strávili spolu v hradních prostorech.

Dalšího rána, když oba vyšli ven mezi lid, se přihnala veliká bouře. Strašná bouře, kterou nikdo nepamatoval. Brala sebou všechno, co jí přišlo do cesty, až vzala sebou i Adrien. Bouře náhle ustala. Darles dal Adrien všude hledat, ale jakoby se po ní zem slehla. Nikdo jí neviděl, nikdo nevěděl nic o té krásce. Darlesovi bylo strašně. Věděl, že si ji nejspíše vzala Ytraména. Jenže, kde je její sídlo, žádný člověk nevěděl a i kdyby se našel někdo, kdo to ví, jak vyzrát nad jejími kouzly ? Čas běžel, Darles se vydala na cesty, hledal jí sám, ptal se všude, míjel tisíce lidí, potkal tisíce krásných dívek, ale žádná nebyla tak krásná jak Adrien, žádná se mu tak nelíbila a to ho strašně moc soužilo.

Toulal se velmi dlouho. Rok, dva, ale nenašel ji, přestože projel celou zemi tam i nazpět. A tak se jednoho dne vydal sám na moře a rozhodl se zůstat na vodě dokonce života. Vyplul, čas plynul na vodě jako stojatá voda… Dny, týdny, měsíce, roky. Až čtvrtý rok se vrátil, protože bez lidí mu bylo velmi smutno a zjistil, že Arogant se zmocnil i jeho ostrova. Darles přemýšlel co dělat a tak se vydal do hor, protože se mu jednoho dne na moři zdál podivný sen. Pamatoval si z něj jen to, že se má vypravit do hor a tak šel. Pospával v lesích a u prostých lidí, kteří byli nyní v podstatě pod Arogantovou nadvládou. Museli platit vysoké daně, tvrdě a těžce pro něj pracovat. Ytraména požadovala za pomoc Arogantovi, každý týden, obětovat jednu krásnou mladou dívku. Vše mělo strašné dopady na celý svět.

Jednoho dne, když se Darles potuloval u Kachní řeky, potkal starého mudrce Gorogana, který se nyní ukrýval před Arogantem v lesích.

Mudrc Gorogan mu poradil, jak vyzrát nad Ytrámenou. Podle starých pověstí se praví, že Ytraména se skrývá za velikou pouští. V písečné oáze smrti. Je téměř nemožné se tam dostat. Ale pokud se tam někdo dostane, stačí uzamknout knihu kouzel Xeria, která je její duší a Ytraména ztratí všechnu moc a všechna její strašná kouzla budou zrušena. Darles dostal od mudrce Gorogana láhev s nekonečným dnem, která mu měla zaručit, že neumře na poušti žízní a tak se Darles vydal k Ytrámeně. Šel a šel s pronajatým velbloudem pouští. Viděl tisíce tun písku, dunu za dunou, velké, malé, nikde žádný člověk. Pouštní bouře ho sužovali den ode dne více. Týdny, měsíce plynuly. Ve dne ho trápila veliká vedra a silně svítící slunce, v noci ho sužovaly polární zimy. Jednoho dne zahlédl v dálce oázu, ale když k ní došel, zmizela. Nejspíše nějaká FATA MORGANA.. a tak pokračoval dále. Po více jak roce se písečná krajina začala měnit v bahnitý terén a Darles putoval stále dále. Bahno se mu lepilo na nohy, ale jemu už to nevadilo. Po bahnu ho začali štvát prapodivná zvířata, která v životě neviděl. Desítky ještěrek a hadů, které šly po něm. Musel je pozabíjet. Jednoho dne došel ke břehu velikého jezera. Na břehu stál kostlivec a řekl mu, že ho převeze, když mu dá něco cenného, řekl si o vodu. Darles se pokusil kostlivce zabít, ale byl nezranitelný. Stále si říkal o bezednou láhev se kterou putoval přes poušť a která mu umožnila přežít. Co tedy Darlesovy zbývalo, dal mu láhev a kostlivec ho převezl přes velkou vodní plochu. Darles vystoupil a šel dál, když vtom na něj zavolal kostlivec a řekl "Pojď sem." Darles šel ke kostlivci a kostlivec mu podal bezednou láhev a řekl "Na, budeš jí potřebovat víc než já".

Darles láhev vzal a kostlivec zmizel. A tak Darles putoval dále. Šel a šel a šel. Opět přes velikou poušť a když po třech měsících zahlédl v dálce velikou oázu z kostí, nevěřil vlastním očím. Prošel jí a za ní se nacházela příroda, kterou již dlouho neviděl. Lesy, pole, zvířata. Měl radost, že opět něco takového vidí. Dokonce tam bylo i čisté jezero. Tak tam skočil. To ho dost nabilo, ale nebyl tam dlouho, protože musel pokračovat a tak šel a šel. Až došel ke krásné chaloupce. Nebylo to nic tak hnusnýho jak JZD na kuří nožce, dalo by se spíše říci, že ta nemovitost vypadala celkem útulně. Darles se schoval do prázdného sudu, který na zahradě našel a pozoroval, co se děje, jak čarodějnice žije. Ytraména teď vypadala jako Adrien, vzala si přece její krásu. Měl co dělat, aby nevylezl. Musel se přemáhat a stále si říkat, že to není ona. Zjistil, že čarodějnice spí ve dne a v noci bdí a také to, že skoro vůbec neopouští svůj příbytek. A tak jednoho dne, když slunce vysvitlo nad obzorem a čarodějnice usnula, vydal se do domku pootevřeným oknem. Kniha Xeria ležela hned vedle jejího pelechu, ale klíč měla Ytraména na krku. Pokusil se jí ho sundat, velmi pomalu ho stahoval z jejího krku. Dařilo se, ale když strčil klíč do knihy, Ytraména se probudila. Strčila rukou do knihy, která spadla i s klíčem na zem. Darles skočil hned za ním. Ytraména vstala a v podobě Adrieny začala jejím hlasem "Nezamykej, já jsem Adrien, Ytraména je pryč. Když knihu zamkneš, zabiješ i mě. Darles chvíli váhal, ale pak si vybavil slova mudrce Gorogana. Knihu rychle uzamknul, Ytraména v podobě Adrien zmizela v záblesku světla za velikého řevu do země a tlak výbuchu odhodil Darlese do dálky tak, že upadl do bezvědomí.

Když se probudil, ležel v posteli. A na ní seděla Adrien, ještě krásnější než předtím. Povídali si. Pak odešla a přišla bez oděvů, lehla si k Darlesovi do postele a začala ho obnažovat. Pomilovali se, vždyť to hrozně dlouho nedělali. Dalšího dne odlétli na létajícím koberci čarodějnice Ytramény domů. Když se vrátili, pověděli lidu, že zrušili Ytráméninu moc a že gorogani jsou zase o hodně slabší a také to, že Arogant je opět smrtelníkem. Lidi se začali bouřit a tentokrát se jim povedlo dostat až na hrad a zabít Aroganta. Mudrc Gorogan přesvědčil ostatní gorogany, aby mu pomohli lidem vrátit vše zpátky do zajetých kolejí. Lidé i král Darles jmenovali mudrce Gorogana vládcem obou ostrovů. Všude bylo teď hodně práce, stavělo se, byly zrušeny daně. Gorogani se stali rovnoprávnými občany jako lidé a žili s nimi v míru. Mudrc Gorogan dal Adrien a Darlesovi na hradě vystrojit svatbu. To bylo slávy. Bylo tam mnoho lidí, goroganů, drak Packa i kostlivec tam byli. Svět se radoval. Pak Adrien a Darles odjeli do hor, pořídili si tam velký statek, se zvířaty. Starali se o ně, měli mnoho dětí a tak všelijak i jinak si užívali života..

Autor: David Havlíček


Stříbro


Chcete přísun vtipů do Facebooku? Klikněte na tlačítko "To se mi líbí"!

               Lišta.cz: Registrací pres teno reklamní banner získáte 7.500 kreditu.